Historie Hotelu Opat

Dnešní Husova (dříve Vinná) ul. byla jednou z hlavních komunikací města. Vedla od Kouřimské brány k radnici (v prostoru nynějšího náměstí Palackého), k nejdůležitějším tržištím, přes dnešní náměstí Národního odboje (dříve Koňský trh), až k oselskému důlnímu pásmu. Nabývala na významu od 16. st., kdy upadalo dolování stříbra a Kutná Hora se přeměňovala v město obchodníků a řemeslníků. Ulice, která tvořila ústřední tepnu města, byla výhodným místem pro podnikání v oblasti obchodu a pohostinství. Původní domy středověkých řemeslníků, mající spíše okrajový význam v rámci středověkého hornického města, byly přestavovány na výstavní renesanční barokní měšťanská sídla s obchody, krčmami a dílnami v přízemí. Z původních gotických objektů zůstaly úzké, dozadu do dvorků protažené parcely, často v renesanci a baroku spojené po dvou až třech do jednoho objektu. Změnilo se i postavení jejich majitelů. Řemeslníci a obchodníci, kteří ve středověku byli závislí na ekonomické síle důlních podnikatelů, se nyní sami stali vedoucí složkou městského obyvatelstva a dolování bylo jejich vedlejší investicí.

Čím dál více se však vyplácelo investovat spíše do nákupu pozemků a zemědělského podnikání než do upadajícího dolování. Půdní vlastnictví však bylo spíše výsadou šlechty, proto obzvlášť úspěšní měšťané usilovali o získání šlechtického titulu.

Tak vznikali na konci 15. a v průběhu 16. a 17. st. z původně důlních podnikatelů se zakoupeným šlechtickým erbem (= erbovníků) majitelé statků a zakladatelů rodů drobné pozemkové šlechty. K jejich životnímu způsobu náleželo mít kromě rodového venkovského sídla i několik domů v nejbližším městě. Tyto domy částečně příležitostně obývali, nebo je dále pronajímali k bydlení a provozování živnosti. Takový osud měl i dům č.p. 138.

Nejstarší historii domu dopodrobna neznáme, novější se začíná psát ve 12. st. ještě před příchodem mnichů cisterciáků do Sedlce. V 16. st. už v Dačického pamětech nacházíme poměrně dost zpráv týkajících se domu a jejich obyvatel. Z drobné historické mozaiky je možné složit historii domu a ilustrovat Kutnou Horu té doby.

Dům č.p. 138 byl nejprve zmiňován pod názvem dům Prokšovský, později se stal majetkem rodu Hanykýřů, významných Kutnohorských rudokupců, kteří zbohatli především z černého trhu se stříbrnou rudou a mědí – první písemná zmínka z r. 1472 o koupi domu. Hanykýřové postupem času získali pozemky a šlechtický titul. Jejich současníky a sousedy v domě č.p. 139 byl nejdříve zlatník Jan Houska, později sňatkem spojené rody Březských a Maternů z Květnice. Cesta Maternů z Květnice k bohatství a titulu byla zřejmě obdobná jako v případě Hanykýřů. Podivné obchodní machinace – bohatství – tituly – funkce – vykoupené tresty atd. Přesto neunikli lidským osudům, které navíc na malém městě byly propojené a spletité. Ještě dříve něz se stali sousedy, „… přistihl Vilém Hanykýř Alžbětu, manželku svou pěknou s Janem, synem pana Zdeňka Materny….“.. Bylo to dva roky po svatbě a Hanykýř s Alžbětou získal i ves Nebovidy u Kolína. Jaký byl asi další osud Dačického paměti neuvádí. Jan Materna se jí musel na žádost Hanykýře zříci před zemským soudem. Hanykýřovi zůstaly Nebovidy a později se znovu oženil s Hanou Maternovou, příbuznou svého soka. Je zajímavé, že Dačický u zprávy o smrti paní Anny roz. Maternové v r. 1606 měl potřebu poznamenat, že její první muž Vilém Hanykýř neměl na bradě žádné vousy a to ani ve stáří.

Lokalita Kouřimské brány se stala osudnou pro pana Mikuláše Dačického, když v krčmě „U Svobodů“, napříč přes ulici Husovu od Hotelu Opat, se v r. 1582, kdy střetl s panem Šťastným Novohradským z Kolovrat. Podle líčení Mikuláše Dačického pan Kolowrat už nebyl střízlivý, když on s panem Václavem z Hrabaní a Matějem Slavatou vstoupili do krčmy. Nicméně přisedli k němu a popíjeli spolu až do rána,kdy pan Kolowart kvůli tomu, že pan Mikuláš před ním nesundal klobouk z hlavy naň vytasil zbraň a zranil ho. Pan Mikuláš ho pak v sebeobraně a, jak tvrdí, proti své vůli zabil. Kvůli té nenadálé příhodě pak byl pan Dačický opakovaně souzen a vězněn. Soudní pře s příbuznými pana  z Kolowrata se protáhla až do r. 1615. Mikuláš Dačický během té doby přišel o většinu svého majetku i o možnost šlechtického povýšení. Dál však se svými kumpány zvesela pobuřoval kutnohorské měšťany svými výstřednostmi. Zároveň však sledoval a pečlivě zaznamenával všechny události města i celé země a pokračoval tak v kronice svého rodu. Po smrti manželky se z renesančního prostopášníka stal bohabojný, usedlý a zahořklý stařec, kterého zlomil konec slávy českého království v bitvě na Bílé hoře v r. 1620. Zemřel v r. 1626 v době nástupu rekatolizace, kdy do Kutné Hory přišli jezuité a zabrali jako svůj kolejní kostel symbol bohatého hornického města – chrám sv. Barbory.

Rod Dačických nakonec přistoupil ke katolictví a nadále byl spojen s dějinami Kutné Hory i domů, o kterých se zmiňujeme. Pozdější manželka pana Matyáše Dačického, synovce pana Mikuláše, který byl členem městské rady, se stala načas majitelkou domu č.p. 138.

Z doby příchodu jezuitů do Kutné Hory se zachovala i pověst o vlídném patronu domu Hanykýřského. Je jím mnich, pozdější opat sedlckého kláštera, který byl zpovědníkem zmíněné Alžběty Maternové a jako její špatné svědomí dodnes občas bloudí ve zdech domu a dohlíží na počestnost jeho obyvatel. K tomu účelu nosí s sebou knihu, kam zaznamenává jejich skutky – dobré i špatné. Dobré krásnými sny odměňuje, špatné nespavostí trestá.

Velkorysé přestavby obou domů v průběhu 18. a 19. st. svědčí o ambicích a možnostech jejich střídajících se majitelů. Bohužel se však už nezachovaly tak pozoruhodné zprávy o jejich životě, jaké máme právě díky „Pamětem Mikuláše Dačického“.

Dům č.p. 138 si i pod pozdějšími přestavbami zachoval středověký základ a protáhlou úzkou dispozici. V jeho zdivu jsou zbytky středověkého objektu. Zachovaly se i kamenické prvky z přelomu 15. a 16. st. Vnitřní uspořádání i fasády však už jsou poznamenány výraznými úpravami v období 2.pol. 18. st. a poč. 19. st. O významu domu ve 2.pol. 18. st. svědčí zachované dřevěné malované záklopové stropy s barokním boltcovým motivem.

19. st. a éra komunismu naštěstí nezměnila základní dispozici objektu, pouze vnitřním uspořádáním místnosti je změnila na nájemní byty a v přízemí sběrnu surovin. Restituce po roce 1989 vrátily budovu a pozemky potomkům dřívějších majitelů a daly vznik projektu na přestavbu objektu na hotel a výrobnu a prodejnu masných výrobků. Záměr se tehdejšímu majiteli, do roku 2007 nepodařilo zrealizovat. Nemovitost i s pozemky tedy prodal a až nový majitel realizoval prozatím poslední rekonstrukci na stylový hotel. Rekonstrukce stavebně ponechala co nejvíce původních prvků, tak jak s postupem času srůstaly a v nedělitelný celek a zároveň je přizpůsobila pro novou funkci a využití.

A tak dnes s radostí říkáme:

Přijměte naše pozvání do Hotelu Opat v Kutné Hoře a buďte našimi milými hosty!